Rubrika: Deník

Probouzím se do hučení klimatizace. Spal jsem sice tvrdě, ale vyspalý se necítím. Půl dne zimy v mokrých botech se na mě podepsalo, bolí mě skoro každá kost v těle. Klepe Pája. Za hodinu nám prý jede autobus do Los Andes, oni už jdou, my se do dvaceti minut máme vydat za nimi. Vstávám a vypínám klimatizaci – boty jsou suché. Sbalíme foťáky, peníze a teplé oblečení a vyrážíme.
Pokračování textu Den desátý

Budík mi zazvonil namísto v osm už v sedm, jelikož máme na dnešek naplánován celodenní výlet do Valparaisa a Viña del Mar, městeček na pobřeží Pacifiku aka Tichého oceánu. Na autobusové nádraží to metrem nějakou chvilku trvá, a tak musíme vstávat o něco dřív.
Pokračování textu Den devátý

Poslední den výstavy. Vystavuje se jen dopoledne, ale na výstavu nejdeme – jsme na desátou hodinu nahlášeni jako návštěva na české ambasádě.
Pokračování textu Den osmý

Dnes máme v plánu se vydat na tržnici, abychom se vybavili suvenýry pro rodiny a známé. Od kohosi se dozvídáme, že tržnice je poblíž vrcholku Santa Lucía, místa, kde Pedro di Valdivia založil Santiago. To je fajn – zabijeme tak dvě mouchy jednou ranou.
Pokračování textu Den sedmý

Když se ráno probouzím, cítím permoníka zoufale se snažícího se mi v hlavě kamsi prokopat. Částečně ho, spolu s Andrewem, zaháníme sklenkou Fanty a odcházíme na snídani. Dnešní odchod je plánován na půl devátou a naším cílem je vrcholek Santa Maria.
Pokračování textu Den šestý

Dnešní dopoledne probíhá ve znamení návštěvy muzeí. Vybíráme si muzeum předkolumbovksých kultur, autobus nás odváží na Plaza de Armas, výstavní síň je pět minut chůze odtud.
Pokračování textu Den pátý

Probuzení v hotelu bylo o poznání příjemnější, než včera – pod dekou je přeci jen tepleji. Navíc se na nás z balkónu tlemí sluníčko – vypadá to, že snad bude pěkně. Vylézáme z postelí a scházíme do suterénu na snídani – stoly jsou špinavé až hanba, rychle se nasytíme a vyběhneme nahoru do pokoje, připravit se na odjezd na výstaviště. Sbalit plakáty, prospekty (notebook a letáky zatím necháme na pokoji) a nasedáme do autobusu směr výstaviště. Po cestě se nám naskýtá nádherný, zato jen kratičký pohled na Andy. Nádhera.
Pokračování textu Den čtvrtý

Probuzení v hotelu nebylo tak příjemné, jak jsme (podle vybavení pokoje) očekávali. Spali jsme totiž s Andrewem jen pod přehozy místo pod dekou, která byla důmyslně maskována ještě jedním prostěradlem. Navíc na mě táhlo od balkonu a na Andrewa z koupelny. Paráda.
Pokračování textu Den třetí

Po nástupu do naší 777 jsme pochybovali, že by nám ještě budou podávat jídlo – vzhledem k tomu, že bylo k půlnoci. Jakmile jsme ale nabrali výšku (která se mimochodem taky zobrazovala na monitorech) a zhasly symboly zapnutých pásů, začaly letušky roznášet jídelní lístky a posléze i těstoviny s lososem v sýrové omáčce. Pak jsme se, protože venku nebylo na co koukat, zabalili do dek Air France a pokoušeli se, v celkem krkolomných pozicích, usnout.
Pokračování textu Den druhý</texy>

Den první, den odjezdu. O tom, kterak jsme strávili sedmnáct hodin na cestě, šest hodin debatou o pohonu letadlových lodí, o špatné stojánce a zbořených letištních zábranách a lecčems dalším…
Pokračování textu Den první