Den šestý

Když se ráno probouzím, cítím permoníka zoufale se snažícího se mi v hlavě kamsi prokopat. Částečně ho, spolu s Andrewem, zaháníme sklenkou Fanty a odcházíme na snídani. Dnešní odchod je plánován na půl devátou a naším cílem je vrcholek Santa Maria.
Pokračování textu Den šestý

Den čtvrtý

Probuzení v hotelu bylo o poznání příjemnější, než včera – pod dekou je přeci jen tepleji. Navíc se na nás z balkónu tlemí sluníčko – vypadá to, že snad bude pěkně. Vylézáme z postelí a scházíme do suterénu na snídani – stoly jsou špinavé až hanba, rychle se nasytíme a vyběhneme nahoru do pokoje, připravit se na odjezd na výstaviště. Sbalit plakáty, prospekty (notebook a letáky zatím necháme na pokoji) a nasedáme do autobusu směr výstaviště. Po cestě se nám naskýtá nádherný, zato jen kratičký pohled na Andy. Nádhera.
Pokračování textu Den čtvrtý

Den třetí

Probuzení v hotelu nebylo tak příjemné, jak jsme (podle vybavení pokoje) očekávali. Spali jsme totiž s Andrewem jen pod přehozy místo pod dekou, která byla důmyslně maskována ještě jedním prostěradlem. Navíc na mě táhlo od balkonu a na Andrewa z koupelny. Paráda.
Pokračování textu Den třetí

Den druhý

Po nástupu do naší 777 jsme pochybovali, že by nám ještě budou podávat jídlo – vzhledem k tomu, že bylo k půlnoci. Jakmile jsme ale nabrali výšku (která se mimochodem taky zobrazovala na monitorech) a zhasly symboly zapnutých pásů, začaly letušky roznášet jídelní lístky a posléze i těstoviny s lososem v sýrové omáčce. Pak jsme se, protože venku nebylo na co koukat, zabalili do dek Air France a pokoušeli se, v celkem krkolomných pozicích, usnout.
Pokračování textu Den druhý</texy>