Den první
Den první, den odjezdu. O tom, kterak jsme strávili sedmnáct hodin na
cestě, šest hodin debatou o pohonu letadlových lodí, o špatné
stojánce a zbořených letištních zábranách a lecčems dalším…
Sešli jsme se
u výjezdu z libereckého autobusového nádraží a svorně čekali
na odjezd autobusu Student Agency a na Páju, který se dostavil díky zácpě
(dopravní) na poslední chvíli. Já si ještě odskočil do Fuji pro velký
plakát projektu chemie a pak na vlakáč doprovázeje Kačí, která si
z Kletrů odskočila předat nám dary a rozloučit se.
Cesta autobusem utekla překvapivě rychle. Za zvuků motoru, Čechomotoru a videoklipů „Óčka“ jsme dorazili na Černý most a přesedli do mikrobusu, který s námi skončil na Ruzyni. Tady jsme našli vůdce naší výpravy – Zbyňka Šolce, odbavili zavazadla a vydali se naobědvat.
Spodní patro ruzyňského terminálu bylo, kvůli cenám, rychle odmítnuto a po chlíli jsme nalezli cosi jako „závodku“ v patře horním, a to dokoce s lehkým výhledem na runway.
Po výtečném guláši se šesti za
lidovou cenu 108,– a miskou ovocného salátu za 71,– (ten měl
ovšem jen Pája) jsme vyrazili do bezcelní zóny a čekali na letadlo. Během
čekání jsem zjistil, že jsem podcenil výbavu jídlem, protože v Duty
Free Shopech moc vydatného trvanlivého jídla k sehnání není. Pak
kdosi prohlásil, že máme nastupovat ze stojánky A2. Vydali jsme se tedy
k ní, prošli rámy a rentgenem a čekali na otevření bran. Čas odletu
letadla ale s naším nesouhlasil, do odletu napsaného na letenkách
zbývalo sedm minut a v hale skoro nikdo nebyl! Ptali jsme se tedy slečny
za „pultíkem“ a ta nám sdělila, že náš odlet je ze stojánky
A7. Vyrazili jsme tedy rychle k sedmičce. Andrew dokonce tak rychle, že
se mu podařilo rozbít pásy tvořící vstup do haly A2. Po několika
neúspěšných pokusech vzdal opravu a vydal se za námi k druhému
rentgenu. Tím jsme také prošli (a Krabice opět vzbudila nemalé podezření)
a o pět minut později už seděli v letadle, Airbusu mířícím do
Paříže.
V Paříži jsme se měli přesunout z terminálu 2B na terminál
2F – ne že by byly úplně vedle sebe, ale my si stejně nasedli do
autobusu a objeli před výstupem na efku všechny ostatní. U stojánky
F90 jsme se usadili a začali debatu o letadlových lodích. Uvítáme,
když nám nějaký čtenář budem moci přesně sdělit, na co taková
letadlová loď jezdí 
Krom letadlových lodí nás zaujaly i záchodky, kde jsou na
dvířkách od kabinech nalepeny obrazy zvířat a z reproduktorů tam zní
hlasy ptáků. Asi to evokuje čistotu.
Půl hodiny před odletem letadla
jsme se přesunuli k „naší“ F84 a na chvíli strnuli –
letadlo nikde. Pak jsme ale zahlédli autobus, který nás později také odvezl
k Boeingu 777, kde jsme se usadili a obdivovali miniobrazovky
každého sedadla a čekali na odlet. Čekali jsme dlouho. Třičtvrtě
hodiny po odletu letadla jsme ještě pořád stáli na zemi, a to i s
letadlem. Pak nás ale, pár minut před půlnocí, kapitán uklidnil, vše je
prý v pořádku a můžeme letět.