Den první

Den první, den odjezdu. O tom, kterak jsme strávili sedmnáct hodin na cestě, šest hodin debatou o pohonu letadlových lodí, o špatné stojánce a zbořených letištních zábranách a lecčems dalším… Sešli jsme se u výjezdu z libereckého autobusového nádraží a svorně čekali na odjezd autobusu Student Agency a na Páju, který se dostavil díky zácpě (dopravní) na poslední chvíli. Já si ještě odskočil do Fuji pro velký plakát projektu chemie a pak na vlakáč doprovázeje Kačí, která si z Kletrů odskočila předat nám dary a rozloučit se.

Cesta autobusem utekla překvapivě rychle. Za zvuků motoru, Čechomotoru a videoklipů „Óčka“ jsme dorazili na Černý most a přesedli do mikrobusu, který s námi skončil na Ruzyni. Tady jsme našli vůdce naší výpravy – Zbyňka Šolce, odbavili zavazadla a vydali se naobědvat.

Spodní patro ruzyňského terminálu bylo, kvůli cenám, rychle odmítnuto a po chlíli jsme nalezli cosi jako „závodku“ v patře horním, a to dokoce s lehkým výhledem na runway.

Po výtečném guláši se šesti za lidovou cenu 108,– a miskou ovocného salátu za 71,– (ten měl ovšem jen Pája) jsme vyrazili do bezcelní zóny a čekali na letadlo. Během čekání jsem zjistil, že jsem podcenil výbavu jídlem, protože v Duty Free Shopech moc vydatného trvanlivého jídla k sehnání není. Pak kdosi prohlásil, že máme nastupovat ze stojánky A2. Vydali jsme se tedy k ní, prošli rámy a rentgenem a čekali na otevření bran. Čas odletu letadla ale s naším nesouhlasil, do odletu napsaného na letenkách zbývalo sedm minut a v hale skoro nikdo nebyl! Ptali jsme se tedy slečny za „pultíkem“ a ta nám sdělila, že náš odlet je ze stojánky A7. Vyrazili jsme tedy rychle k sedmičce. Andrew dokonce tak rychle, že se mu podařilo rozbít pásy tvořící vstup do haly A2. Po několika neúspěšných pokusech vzdal opravu a vydal se za námi k druhému rentgenu. Tím jsme také prošli (a Krabice opět vzbudila nemalé podezření) a o pět minut později už seděli v letadle, Airbusu mířícím do Paříže.

V Paříži jsme se měli přesunout z terminálu 2B na terminál 2F – ne že by byly úplně vedle sebe, ale my si stejně nasedli do autobusu a objeli před výstupem na efku všechny ostatní. U stojánky F90 jsme se usadili a začali debatu o letadlových lodích. Uvítáme, když nám nějaký čtenář budem moci přesně sdělit, na co taková letadlová loď jezdí Krom letadlových lodí nás zaujaly i záchodky, kde jsou na dvířkách od kabinech nalepeny obrazy zvířat a z reproduktorů tam zní hlasy ptáků. Asi to evokuje čistotu.

Půl hodiny před odletem letadla jsme se přesunuli k „naší“ F84 a na chvíli strnuli – letadlo nikde. Pak jsme ale zahlédli autobus, který nás později také odvezl k Boeingu 777, kde jsme se usadili a obdivovali miniobrazovky každého sedadla a čekali na odlet. Čekali jsme dlouho. Třičtvrtě hodiny po odletu letadla jsme ještě pořád stáli na zemi, a to i s letadlem. Pak nás ale, pár minut před půlnocí, kapitán uklidnil, vše je prý v pořádku a můžeme letět.