Probouzím se do hučení klimatizace.
Spal jsem sice tvrdě, ale vyspalý se necítím. Půl dne zimy v mokrých
botech se na mě podepsalo, bolí mě skoro každá kost v těle. Klepe
Pája. Za hodinu nám prý jede autobus do Los Andes, oni už jdou, my se do
dvaceti minut máme vydat za nimi. Vstávám a vypínám klimatizaci –
boty jsou suché. Sbalíme foťáky, peníze a teplé oblečení a vyrážíme.
</texy> (more…)
Budík mi zazvonil namísto
v osm už v sedm, jelikož máme na dnešek naplánován celodenní
výlet do Valparaisa a Viña del Mar, městeček na pobřeží Pacifiku aka
Tichého oceánu. Na autobusové nádraží to metrem nějakou chvilku trvá, a
tak musíme vstávat o něco dřív. </texy> (more…)
Poslední den výstavy. Vystavuje se jen dopoledne, ale na výstavu nejdeme – jsme na desátou hodinu nahlášeni jako návštěva na české ambasádě. </texy> (more…)
Dnes máme v plánu se vydat na tržnici, abychom se vybavili suvenýry pro rodiny a známé. Od kohosi se dozvídáme, že tržnice je poblíž vrcholku Santa Lucía, místa, kde Pedro di Valdivia založil Santiago. To je fajn – zabijeme tak dvě mouchy jednou ranou. </texy> (more…)
Když se ráno probouzím,
cítím permoníka zoufale se snažícího se mi v hlavě kamsi prokopat.
Částečně ho, spolu s Andrewem, zaháníme sklenkou Fanty a odcházíme
na snídani. Dnešní odchod je plánován na půl devátou a naším cílem je
vrcholek Santa Maria. </texy> (more…)
Dnešní dopoledne probíhá ve
znamení návštěvy muzeí. Vybíráme si muzeum předkolumbovksých kultur,
autobus nás odváží na Plaza de Armas, výstavní síň je pět minut chůze
odtud. </texy> (more…)
Probuzení v hotelu bylo
o poznání příjemnější, než včera – pod dekou je přeci jen
tepleji. Navíc se na nás z balkónu tlemí sluníčko – vypadá to,
že snad bude pěkně. Vylézáme z postelí a scházíme do suterénu na
snídani – stoly jsou špinavé až hanba, rychle se nasytíme a
vyběhneme nahoru do pokoje, připravit se na odjezd na výstaviště. Sbalit
plakáty, prospekty (notebook a letáky zatím necháme na pokoji) a nasedáme
do autobusu směr výstaviště. Po cestě se nám naskýtá nádherný, zato
jen kratičký pohled na Andy. Nádhera. </texy> (more…)
Probuzení v hotelu nebylo
tak příjemné, jak jsme (podle vybavení pokoje) očekávali. Spali jsme
totiž s Andrewem jen pod přehozy místo pod dekou, která byla důmyslně
maskována ještě jedním prostěradlem. Navíc na mě táhlo od balkonu a na
Andrewa z koupelny. Paráda. </texy> (more…)
Po nástupu do naší 777 jsme pochybovali, že by nám ještě budou podávat jídlo – vzhledem k tomu, že bylo k půlnoci. Jakmile jsme ale nabrali výšku (která se mimochodem taky zobrazovala na monitorech) a zhasly symboly zapnutých pásů, začaly letušky roznášet jídelní lístky a posléze i těstoviny s lososem v sýrové omáčce. Pak jsme se, protože venku nebylo na co koukat, zabalili do dek Air France a pokoušeli se, v celkem krkolomných pozicích, usnout. </texy> (more…)